Jáchym

Jméno vychází z hebrejštiny, z podoby Jehójakím nebo Jójakím. Vykládá se jako „Hospodin povznáší“ či „Bůh pozdvihl, ustanovil“, tedy jako vyznání důvěry v Boží pomoc. Základ tvoří jméno Boží v podobě Jeho- a kořen s významem zvedat, postavit, upevnit. Podobný typ jmen je v hebrejštině běžný, vedle Jáchyma k němu patří třeba Jeremiáš nebo Jonatan.

Do Evropy se jméno rozšířilo z církevní latiny v podobě Joachim, a to hlavně díky kultu svatého Jáchyma. Čeština si z latinského Joachim vytvořila domácí počeštěnou variantu Jáchym, která zdomácněla tak dobře, že dnes působí spíš jako ryze české jméno než jako hebraismus. Ze stejného kořene pocházejí i podoby Joakim, Akim nebo španělské Joaquín.

Ženskou obdobou jména je Jáchyma, která se u nás prakticky neužívá. Blízké je mu naopak jméno Anna, protože svatý Jáchym a svatá Anna se po celá století připomínali společně.

Svatý Jáchym je podle pozdější tradice otcem Panny Marie a manželem svaté Anny. Bible o něm nemluví, jeho jméno se objevuje až v apokryfním Jakubově evangeliu z druhého století. Legenda o bezdětném manželském páru, kterému se po dlouhém čekání narodí dcera, udělala z Jáchyma patrona manželů, otců, dědů a také truhlářů a obchodníků s plátnem.

Datum 16. srpna vychází ze starší katolické praxe. Jáchymův svátek se v průběhu dějin stěhoval po kalendáři a na 16. srpna, tedy hned za svátek Nanebevzetí Panny Marie, ho ustálila raně novověká reforma. Po druhém vatikánském koncilu církev spojila Jáchyma s Annou do jednoho dne 26. července, což dodnes drží polský kalendář s podobou Joachim. Český občanský kalendář si ale srpnový termín ponechal, takže Jáchym u nás slaví samostatně v době dozrávajícího léta.

V českých zemích jméno nikdy nepatřilo k nejčastějším, zato zůstalo v paměti díky šlechtě a horám. Nosili ho páni z Hradce i ze Šliků a po svatém Jáchymovi dostalo název hornické město Jáchymov, kde se razily slavné tolary. Od jejich jména vede cesta až k dnešnímu slovu dolar.

Jáchym patří k jménům, která se vrátila z hlubin matrik. Dlouho znělo jako jméno z historického románu nebo z pohádky o hornících, v posledních desetiletích si ho ale čeští rodiče oblíbili znovu a dávají ho běžně novorozencům. Funguje podobně jako Kryštof, Vojtěch nebo Matyáš, tedy jako jméno s patinou, které přitom není nudné.

Působí trochu jemněji než tvrdá jednoslabičná jména a zároveň má jasný, dobře vyslovitelný tvar. Nese domáckou podobu Jáchymek, kterou rodiče používají velmi rádi, a v dospělosti se přirozeně zkracuje na Jáchy nebo Jáchu. Cizinci si s ním sice snadno neporadí kvůli ch, v překladu ale vždy najdou svůj Joachim nebo Joaquín.