Berta

Základem jména je staré germánské slovo beraht, ve staré horní němčině beraht nebo berht, které znamenalo světlý, jasný, skvělý. Berta není původně samostatné jméno, ale zkrácená podoba delších složených jmen jako Berchthilda, Bertrada nebo Adalberta. V mužské řadě stojí na stejném základu Albert, Robert, Bertram, Heribert i Bertold, takže Berta má v češtině nečekaně velkou rodinu.

Do českého prostředí se jméno dostalo z němčiny, a to už ve středověku prostřednictvím šlechtických rodů a církevních písemností. Vedle podoby Berta se u nás držela i domácí varianta Perchta, kterou nese nejznámější česká nositelka tohoto jména, Perchta z Rožmberka. Se stejným jménem se pojí i postava zimní bytosti Perchty z lidové tradice, i když souvislost mezi světlým germánským přídomkem a folklorní maskou vysvětlují badatelé různě.

V ostatních evropských jazycích se jméno rozšířilo hlavně v podobě Bertha a Berthe, mimořádně oblíbené bylo ve francké a později francouzské a německé oblasti. Ženská jména se stejným kořenem, tedy Alberta, Bertilda nebo Roberta, ukazují, že jde o starou a stabilní jmennou řadu, nikoli o pozdější výmysl.

Nejznámější svatou toho jména je Berta z Blangy, opatyně z oblasti dnešní severní Francie, která žila na přelomu sedmého a osmého století. Po smrti manžela založila klášter a dožila v poustevnické odloučenosti. Její památka připadá na začátek července a k tomuto zvyku se hlásí i slovenský kalendář s datem 2. července. Český občanský kalendář uvádí Bertu 23. září a toto umístění vychází z tradice a z podoby novějších kalendářních řad, nikoli z konkrétního svátku téže světice.

S tímto jménem se pojí i řada panovnických žen. Berta Kentská pomohla připravit půdu pro pokřtění anglosaského království, Bertrada, matka Karla Velikého, vstoupila do francouzských legend jako „Berta s velkou nohou“. V českých zemích bylo jméno v raném novověku spíš šlechtické a městské, do širších vrstev se dostalo v devatenáctém století.

Za první republiky patřila Berta k běžným jménům starších žen a v matrikách se držela ještě mezi světovými válkami. Po druhé světové válce její užívání rychle opadlo a jméno se stalo součástí generace prababiček.

Berta dnes zní výrazně starosvětsky. Většině lidí se vybaví babička v zástěře nebo meziválečná fotografie, u části také přezdívka německého těžkého dělostřelectva, což jménu na lehkosti nepřidalo. Novorozeným dívkám se dává jen zřídka, mnohem častěji se s ním lze potkat u žen narozených před druhou světovou válkou.

Přesto se Berta pomalu vrací, a to díky vlně zájmu o krátká retro jména typu Marta, Hedvika nebo Bedřiška. Působí sebevědomě, trochu drsně a vůbec ne mazlivě, k čemuž se dobře hodí i zdrobnělina Bertička jako protiváha. Kdo hledá jméno, které se v mateřské škole neopakuje třikrát, má v Bertě jasného kandidáta.