Irma

Irma vyrostla z germánského jmenného základu irmin nebo ermin, který se dá přeložit jako „velký, celý, všeobjímající, mocný“. Původně nešlo o samostatné jméno, ale o zkrácenou podobu delších složených jmen jako Irmgard, Irmtraud nebo Irmhild. Takové zkracování bylo u germánských jmen běžné a domácí tvar se časem osamostatnil natolik, že se začal dávat do matrik jako plnohodnotné jméno.

Základ irmin měl ve staré germánské kultuře zvláštní postavení. Objevuje se ve jménu Irminsul, posvátného sloupu saských kmenů, a badatelé ho spojují s představou něčeho vznešeného a mohutného. Přesný odstín významu je sporný, nejrozšířenější výklad ale zůstává u významu „velká, mohutná“ ve smyslu úcty a vážnosti, ne tělesných rozměrů.

Do českého prostředí přišla Irma z němčiny, a to hlavně v devatenáctém století, kdy byla v německy mluvících zemích velmi oblíbená. Příbuzné jsou všechny podoby s tímtéž základem, tedy Irmgard, Irmína, Ermína nebo starší Erma. S Hermínou, s níž se Irma často plete, souvisí jen zdánlivě, protože Hermína má jiný germánský základ, spojený se slovem pro vojsko.

V českém občanském kalendáři má Irma svátek 10. září. Datum vychází z tradice kalendáře a z rozvržení jmen, která se do něj dostávala v novější době, nikoli z úcty k některé konkrétní světici. Slovenský kalendář Irmu zná také, ale připomíná ji až 14. listopadu, zatímco polský kalendář jí vlastní den nevyhradil.

Ve světě křesťanských jmen existovala Irmina, opatyně z Oerenu u Trevíru, která se v raném středověku připomínala jako blahoslavená. Přímá spojitost s českým datem však doložená není, a tak je poctivější mluvit o kalendářní tradici než o patronce.

U nás bylo jméno nejvíc doma od druhé poloviny devatenáctého století do doby mezi světovými válkami. Nosily ho ženy z měšťanských rodin, objevovalo se v divadelních rolích i v dobové literatuře a znělo tehdy moderně, dokonce trochu světácky. Po druhé světové válce jeho obliba rychle opadla a Irma se přesunula do generace babiček a prababiček.

Irma dnes působí retro. Většina lidí si ji spojí s dobou první republiky, se starými pohlednicemi a s prababičkami, ne s dětským hřištěm. Novorozeným dívkám se dává jen výjimečně, a právě proto může být volbou rodičů, kteří hledají jméno krátké, zvukově výrazné a beze stopy módnosti.

Ve prospěch Irmy mluví její jednoduchost. Dvě slabiky, jasná výslovnost a stejný zápis ve většině evropských jazyků z ní dělají jméno, které se nikde nekomolí. Vlna návratu starých jmen, která už přivedla zpět Emu, Matyldu nebo Josefínu, by k Irmě mohla dojít také.