Hynek

Základ jména je germánský. Složenina Haimirich spojuje slova pro domov a pro moc či vládu, odtud obvyklý výklad „vládce domu“ nebo „mocný ve svém domě“. Z této podoby vyrostlo německé Heinrich a z něj přes zdrobnělé tvary typu Heinz vznikla ve středověku česká varianta Hynek. Vedle ní se drží i přímější počeštění Jindřich, takže obě jména jsou vlastně sourozenci se společným kořenem.

Hynek se do češtiny dostal už ve 13. a 14. století, kdy byla vazba českých zemí na německy mluvící prostředí velmi těsná. Šlechta si jméno oblíbila natolik, že se stalo jedním z typických jmen panského stavu. V zápisech se objevuje v mnoha podobách, například Hyncík nebo Hynko, což ukazuje, že šlo o jméno běžně užívané a domácky obměňované, ne o knižní kuriozitu.

Doplňkově se Hynek v novější době používal také jako český protějšek latinského jména Ignác, zvlášť při úředním překladu jmen v 18. a 19. století. Tato spojitost je čistě zvyková, etymologicky spolu obě jména nesouvisejí. Příbuznými jmény v pravém slova smyslu zůstávají Jindřich, Jindřiška a cizojazyčné podoby typu Henryk, Henri nebo Enrico.

Hynek patřil k oblíbeným jménům české středověké šlechty. Nosili ho páni z Kunštátu, z Poděbrad i z Valdštejna a v listinách se s ním potkáváme po celé 14. a 15. století. Jméno tak dodnes nese nádech erbů, pečetí a zemských sněmů, i když se běžně užívalo i mezi měšťany.

Datum 1. února vychází z tradice českého občanského kalendáře. Světec téhož jména, ke kterému by se den vázal, není doložen, svátek svatého Jindřicha se navíc slaví v jiném termínu. Hynek si tedy v kalendáři drží vlastní místo nezávisle na církevním svatém a jeho den otevírá únor.

V 19. století jméno posílilo díky romantismu a zájmu o českou minulost. Právě z této doby pochází nejznámější české spojení jména Hynek, básnický Máj a jeho úvodní scéna, kterou zná téměř každý, kdo prošel školou.

Hynek působí tradičně, ale ne zaprášeně. Je to jméno, které se nikdy nestalo módním hitem, a právě proto nezestárlo. Ve třídě bývá obvykle jeden, takže si ho nositel nemusí s nikým dělit, a zároveň nikoho nepřekvapí, protože ho všichni znají.

Dnes ho volí rodiče, kteří hledají krátké české jméno s historií a bez přílišné obyčejnosti. Dobře se snáší s většinou příjmení, má jasnou zdrobnělinu Hyneček pro dětský věk a dospělému nositeli nic neubírá na vážnosti. Občasnou nevýhodou je nejistota cizinců, kterým dá výslovnost práci.