Horymír

Horymír patří mezi dvojčlenná slovanská jména, tedy k typu, kde se spojují dva významové základy. Druhá část je zřetelná a najdeme ji v celé řadě jmen jako Vladimír, Jaromír, Kazimír nebo Lubomír. Základ mir znamenal ve staré slovanštině pokoj a smír, v některých výkladech také svět a pospolitost, tedy dobrý stav věcí mezi lidmi.

První část jména je sporná. Nejrozšířenější výklad ji spojuje se slovem hora, takže Horymír bývá překládán volně jako „ten, kdo má pokoj v horách“ nebo „mír hor“. Vedle toho se uvádí souvislost se starým základem hor ve významu horlivý, prudký, odvážný, což by dávalo smysl „horlivý ochránce pokoje“. Jistotu tu nemáme, protože jméno je doloženo hlavně v kronikářské a literární tradici, ne v nejstarších listinách.

Do českého jmenného fondu se Horymír nedostal cizí cestou, je to domácí slovanská skladba. V Polsku existovala starobylá obdoba Gorzymir, doložená ve středověkých soupisech jmen, dnes už ale zcela vyšlá z užívání. Blízkými příbuznými jsou u nás všechna jména na mír, nejčastěji Vladimír a Jaromír, s nimiž Horymír sdílí i domácké podoby.

Horymír je v české paměti spojen s pověstí, kterou zapsal Václav Hájek z Libočan a literárně proslavil Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Vladyka z Neumětel se měl vzepřít dolování stříbra na Příbramsku, protože odvádělo lidi od polí a od chleba. Za to jej knížecí soud na Vyšehradě odsoudil k smrti a Horymír si vyprosil poslední jízdu na koni. Věrný Šemík s ním přeskočil vyšehradské hradby a Vltavu, pán byl zachráněn, kůň skoku nepřežil. Jeho hrob ukazují v Neumětelích na Berounsku do dneška.

Datum 29. února vychází z tradice českého občanského kalendáře a není spojeno se svatým téhož jména. Přestupný den dlouho zůstával bez jmenného obsazení a Horymír jej obsadil jako jméno výrazné, bájné a vzácné, tedy vhodné pro den, který se také objevuje jen zřídka. Nositelé jména tak často gratulace přijímají už 28. února nebo 1. března.

Jako skutečné rodné jméno se Horymír objevuje hlavně od národního obrození, kdy čeští rodiče sahali po jménech z kronik a pověstí, aby zdůraznili domácí minulost. Nikdy nebylo masové, po celou dobu si udrželo ráz jména záměrně zvoleného, ne jména běžného.

Horymír působí dnes jako jméno pro znalce, ne pro každodenní provoz. Slyší se z něj Vyšehrad, kroniky a kůň, který skáče přes hradby, což je pro chlapce příjemné dědictví, ale zároveň jméno, které se ve třídě rozhodně neztratí. V běžné komunikaci se proto rychle zkracuje na Míru nebo Mirka a plná podoba zůstává pro doklady a slavnostní chvíle.

Volí jej rodiny, kterým záleží na slovanských jménech a na tom, aby jméno mělo příběh. Objevuje se také jako druhé jméno po dědovi nebo otci a v obcích, kde má pověst o Šemíkovi místní kořeny, hlavně na Berounsku. Přestupné datum svátku bere většina nositelů s humorem, protože z něj dělá jméno, jehož den má cenu už tím, jak zřídka přichází.