Hana

Základem jména je hebrejské Channa, odvozené od slovesného kořene s významem „být milostivý, prokázat přízeň“. Vykládá se proto jako „milostná“, „půvabná“ nebo volněji „ta, které se dostalo milosti“. Ve stejném kořeni mají původ i jména jako Jan a Johana, kde se ozývá myšlenka Boží přízně.

Tatáž hebrejská Channa dala vzniknout řecké a latinské podobě Anna, a tou cestou se jméno rozšířilo po celé Evropě. Hana stojí blíž původní výslovnosti s počátečním h, do střední Evropy se dostala především prostřednictvím maďarštiny a polštiny, kde Hanna dlouho sloužila jako domácí obměna Anny. V češtině se Hana z takové obměny postupně vyvázala a stala se samostatným úředním jménem, které se dnes zapisuje do matriky bez jakékoli vazby na Annu.

Blízkými příbuznými jsou tedy Anna, Anička, Aneta, Anita a Annamária, vzdáleněji i Jana a Johana. Zdrobněliny Hanka a Hanička bývaly kdysi domácími tvary pro obě jména, takže ve starších zápisech i v rodinných vzpomínkách se Hana a Anna občas prolínají.

Nejznámější biblickou nositelkou jména je Channa z První knihy Samuelovy, matka proroka Samuela. Dlouho neměla děti, modlila se v Šílu a svého syna pak zaslíbila službě v chrámu. Její děkovný chvalozpěv patří k nejstarším modlitebním textům Starého zákona a ve výtvarném umění bývá Hana zobrazována právě jako matka odevzdávající dítě.

Datum 15. srpna vychází z tradice českého kalendáře, do něhož bylo jméno zařazeno vedle staršího jména Anna. V církevním kalendáři připadá na tento den Nanebevzetí Panny Marie, s nímž jméno Hana bezprostředně nesouvisí, takže srpnový termín je záležitostí kalendářní praxe. Na Slovensku má Hana svátek 26. července, tedy v den svaté Anny, matky Panny Marie, což pěkně ukazuje historickou spřízněnost obou jmen. V Polsku slaví Hanna 5. ledna.

V českých zemích se Hana objevuje v matrikách už v raném novověku, tehdy ještě nejčastěji jako varianta zapsaná vedle Anny. Skutečný rozmach zažila ve dvacátém století, silně se dávala v poválečných desetiletích a v šedesátých a sedmdesátých letech patřila k jménům, která uslyšíte v každé školní třídě té generace.

Hana působí jako jméno klidné a spolehlivé, tak trochu jako jméno starší sestry. Díky velké vlně z poválečných let ji nejčastěji nosí ženy středního a vyššího věku, a právě proto ji mladí rodiče chvíli považovali za jméno babiček. Ta pauza ale jménu prospěla a Hana se vrací, často v mezinárodně znějícím zápisu Hanna, který se dobře hodí do rodin s vazbou na cizinu.

Praktická výhoda je zřejmá: jméno je krátké, čitelné v každém jazyce a nabízí celou škálu podob od oficiální Hany přes Hanku až po mazlivou Haničku. Dospěle znějící Hana se dá nosit ve třiceti i v osmdesáti, což je u jmen vzácnější vlastnost, než se zdá.