Gizela

Základem jména je starohornoněmecké slovo gisal, tedy rukojmí nebo zástava. V raném středověku to nebylo nic hanlivého. Děti panovníků a velmožů se vzájemně vyměňovaly jako živá záruka dodržení mírových smluv, a takové dítě bylo chráněné a vychovávané na cizím dvoře. Jméno tedy původně označovalo tu, která ručí za daný slib.

Podoba Gizela vznikla zdrobněním tohoto základu příponou -ila, podobně jako u mužského jména Giselher. Z německého prostředí se jméno rozšířilo po celé Evropě a získalo řadu podob, od italské Giselly po francouzskou Gisèle, kterou pak přes stejnojmenný balet proslavila i anglická Giselle. Do češtiny se dostalo z němčiny, patrně už ve středověku, a psaná podoba se u nás ustálila se z, zatímco němčina si udržela s.

Uherská a maďarská tradice jméno zdomácnila jako Gizella, odkud pochází i silné povědomí o něm na Slovensku a v přilehlých oblastech. Příbuzenství s jinými jmény je tu volné, spojuje ho jen společný germánský základ, nikoli příbuznost s jmény typu Giselda, které mají odlišný výklad.

Nejvýznamnější nositelkou jména je blahoslavená Gizela Uherská, sestra císaře Jindřicha II. a manželka prvního uherského krále Štěpána I. Právě ona byla v pravém smyslu slova zástavou míru, protože její sňatek stvrzoval spojenectví mezi Bavorskem a Uhrami. Podporovala zakládání kostelů a klášterů, po smrti svého muže odešla do bavorského Pasova, kde vstoupila do kláštera a kde je také pohřbena. Její památka se slaví 7. května, což vysvětluje polské datum svátku, a slovenský kalendář na ni odkazuje polohou svátku v polovině května.

K českému 18. únoru se žádná doložená legenda neváže, datum vychází z tradice občanského kalendáře a z potřeby rozmístit jména rovnoměrně po roce. Jméno se tak u nás slaví v době, kdy zima ještě drží, ale den už znatelně přibývá.

V českých zemích bylo jméno dlouho záležitostí šlechtických a měšťanských rodin. Větší oblibu získalo v 19. století za habsburské monarchie, kdy k jeho rozšíření přispěla i arcivévodkyně Gizela, dcera Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Ještě v první polovině 20. století se s ním běžně setkáme v matrikách na Moravě i na Slovensku, potom jeho obliba postupně opadla.

Gizela dnes patří k jménům, která si drží respekt starých rodinných příběhů. Většina lidí si ji spojí s babičkami a prababičkami, často s moravským nebo slovenským venkovem, a v porodnicích se s ní setkáme jen zřídka. Právě tím se ale stává zajímavou pro rodiče, kteří hledají jméno nevšední a přitom zakotvené v evropské tradici.

Pomáhá jí i mezinárodní zvučnost. Podoba Giselle je v západních zemích docela živá, hlavně díky baletu a filmu, a Gizella zůstává běžná v maďarském prostředí. Kdo dnes dostane jméno Gizela, nese tedy jméno historické, ale nikoli zaprášené, a má k němu navíc celou řadu vlídných domácích podob od Gizelky po Gizi.