Felix

Základem jména je latinské přídavné jméno felix. Původně znamenalo plodný a úrodný, teprve později se významový důraz přesunul k tomu, co dnes vnímáme jako hlavní obsah slova, tedy šťastný, obdařený přízní a úspěšný. Souvisí se stejnou skupinou latinských slov jako fecundus, plodný, což ukazuje na starou představu, že štěstí a úrodnost jsou dvě strany téže věci.

V římském prostředí to nebylo rodné jméno, ale příjmí. Nosili je lidé, kterým měl přídomek přinést dobré znamení, a přijímali je i mocní, například vojevůdce Lucius Cornelius Sulla, který si přídomek Felix nechal ke svému jménu přidat. Časté bylo i mezi propuštěnci a nesvobodnými, protože jména dobrého znamení se jim dávala často. Z příjmí se pak postupně stalo běžné jméno osobní.

Do češtiny se Felix dostal prostřednictvím latiny jako jazyka církve a vzdělanosti a na rozdíl od mnoha jiných jmen si udržel nezměněnou latinskou podobu. Blízkou ženskou obdobou jsou Felicie a Felicita, v mužské linii k němu patří Felicián. Významově příbuzné je jméno Fortunát, které pracuje s podobnou představou přízně osudu.

V českém občanském kalendáři patří Felixovi 1. listopad, tedy den Všech svatých. To k tomuto jménu sedí lépe než k mnoha jiným, protože svatých Felixů je v církevních seznamech opravdu hodně a jednotlivá data se v různých kalendářích rozcházejí. Právě proto se svátek slaví v každé zemi jinak.

Slovenský 20. listopad odpovídá svátku Felixe z Valois, spoluzakladatele řádu trinitářů, který se ve středověku věnoval vykupování zajatců z otroctví. Polský 14. leden zase připomíná Felixe z Noly, kněze z doby raného křesťanství, jednoho z nejstarších svatých tohoto jména.

V českých zemích se Felix objevuje od středověku, nejčastěji v duchovním a učeneckém prostředí. Nosil je například barokní jezuita, básník a překladatel Felix Kadlinský. Nikdy nepatřil k nejmasovějším jménům, zato se nikdy úplně nevytratil a v každé generaci se našlo několik nositelů.

Felix dnes působí jako jméno s patinou, ale rozhodně ne zaprášené. Je krátké, snadno se vyslovuje v cizině a nepotřebuje zdrobňování, aby znělo přívětivě. Rodiče si ho vybírají podobně jako Oskara, Viktora nebo Theodora, tedy ve vlně jmen, která se vracejí z konce 19. století a působí zároveň retro a světácky.

Na vnímání jména se podepsala i popkultura, od kreslené kočky Felixe po značky, které si latinský význam vypůjčily pro dobrý dojem. Nositelům to většinou nevadí, protože jméno má jasný a příjemný obsah, který si každý snadno vyloží. Slyšet ho u malých chlapců je dnes běžnější než u mužů středního věku.