Elena

Základ jména je řecký. Odvozuje se od slova helenē, jež se vykládá jako pochodeň nebo světlo, a právě tento význam se u jména drží nejčastěji. Etymologie ale není jistá. Starší badatelé jméno spojovali se slunečním hēlios, jiní se selēnē, tedy s měsícem, a část výkladů připouští ještě starší, předgrécký původ. Společné všem pokusům zůstává představa svitu a jasu.

Do Evropy se jméno rozšířilo v podobě Helena a teprve postupným odpadnutím počátečního h vznikly varianty Elena a Jelena, doma v Itálii, Španělsku, na Balkáně a v ruském prostředí. Čeština obě podoby zná a rozlišuje je. Helena je domácí a tradiční, Elena působí jihoevropsky a hladčeji. V občanském kalendáři proto každá dostala vlastní den.

Do blízkého příbuzenstva patří kromě Heleny a Jeleny také maďarská Ilona, francouzská Hélène, anglická Helen a zdrobnělé Lena či Ela, které se u nás časem osamostatnily. Zvláštní kapitolou je jméno Eleonora, které s Elenou bývá zaměňováno, ačkoli má jiný, zřejmě germánský nebo okcitánský původ.

Nejznámější nositelkou jména je svatá Helena, matka císaře Konstantina Velikého, jíž tradice připisuje nalezení Kristova kříže v Jeruzalémě. Její památka připadá na 18. srpna a právě k tomuto dni je na Slovensku přiřazena dvojice Elena a Helena. Český kalendář tímto datem pamatuje na Helenu, zatímco Elena dostala samostatné místo v březnu.

Datum 16. března vychází z tradice a z pozdějšího doplňování občanského kalendáře, kdy se mezi jména dostávaly i cizojazyčné podoby už zavedených jmen. Není tedy spojeno s konkrétní svatou Elenou, ale s potřebou dát běžně užívané podobě vlastní den.

Ve starší české literatuře a v matrikách se objevuje téměř výhradně Helena. Elena k nám pronikala hlavně přes slovenštinu a přes ruské a jihoslovanské prostředí, u nás se běžněji zapisuje až ve dvacátém století.

Elena patří k jménům, která stárnou pomalu. Nezní ani retro, ani vyumělkovaně a dobře funguje v cizině, což rodiče dnes berou v potaz. Vybírají ji často ti, komu se Helena zdá příliš spjatá s generací babiček, ale nechtějí jméno vymyšlené na jedno použití.

Na Moravě a na Slovácku se navíc Elena drží přirozeněji díky blízkosti slovenštiny. V běžném hovoru se z ní stává Ela nebo Elenka, takže jméno bez obtíží obstojí v dětském věku i v dospělosti a v úředním podpisu.