Eduard

Eduard vychází ze staroanglického Eadweard, složeného ze slov ead ve významu majetek, bohatství či blaho a weard ve významu strážce, hlídač. Dohromady tedy strážce majetku, případně ten, kdo chrání to, co je cenné. Podobných dvojslovných germánských jmen je celá řada a první část ead se objevuje i u jmen Edmund nebo Edgar.

Do kontinentální Evropy se jméno rozšířilo díky anglickým králům a jejich svatořečení, latinská podoba Eduardus mu pak otevřela cestu do všech evropských jazyků. V českém prostředí se ustálila právě forma Eduard, tedy varianta blízká němčině a latině, nikoli původnímu anglickému Edward. Vedle Eduarda se u nás objevuje i příbuzná podoba Edvard, kterou nese například Edvard Beneš, a obě jména se občas pletou.

Zkrácením vznikla dnes nejužívanější domácká podoba Eda, která se zcela osamostatnila a mnohdy ji nosí i lidé, které nikdo celým jménem neoslovuje. Ženský protějšek čeština nemá, ačkoli ve světě existuje italská Edoarda nebo španělská Eduarda.

Na 18. březen připadá v církevní tradici svátek Eduarda Mučedníka, anglického krále z desátého století. Na trůn se dostal jako chlapec a roku 978 byl zabit u hradu Corfe, podle pozdějších zpráv ve prospěch svého mladšího bratra. Rychle se stal předmětem úcty jako nevinná oběť a jeho kult pomohl jméno rozšířit. Slavnějším svatým Eduardem je ovšem král Eduard Vyznavač, který stojí za stavbou westminsterského opatství, jehož den připadá na 13. října.

Právě anglosaská minulost dala jménu přízvuk panovnické vážnosti a řada anglických králů je nosila až do dvacátého století. V českých zemích bylo jméno vzácné až do devatenáctého století, kdy se s vlnou zájmu o cizí a vznešeně zvučná jména objevuje u měšťanských rodin. Silné období mělo v první polovině dvacátého století, kdy je nosí celá generace spisovatelů, herců a pedagogů.

Polský kalendář slaví Edwarda 5. ledna, slovenský se drží stejně jako český 18. března. Rozdíl mezi zeměmi vychází z toho, ke kterému ze svatých Eduardů se která tradice přiklonila.

Eduard dnes patří ke jménům, která se nikdy nevytratila, ale ani nezaplavila třídní seznamy. Rodiče po něm sahají, když chtějí jméno tradiční a evropské zároveň, dobře srozumitelné v cizině a bez příchuti módní vlny. Hodí se k němu většina českých příjmení a nabízí praktickou výhodu, totiž že si dítě může vybrat mezi důstojným Eduardem a kamarádským Edou.

Vnímání jména se dost liší podle podoby. Celé Eduard zní jako jméno z kavárny první republiky, zdrobnělina Eda naopak jako soused, se kterým se člověk potká u plotu. Díky tomu jméno stárne dobře a stejně dobře sedí školákovi jako pánovi v nejlepších letech.