Edita

Základem jména je staroanglická podoba Eadgyth, složená ze dvou prvků. První část ead znamenala majetek, bohatství i blaho a štěstí, které z bohatství plyne. Druhá část gyth odkazovala na boj a bitvu. Dohromady tedy vzniklo jméno, které se nejčastěji vykládá jako „bojující o majetek“ nebo volněji „ta, která si hájí své bohatství“. Podobná dvojčlenná stavba je pro staroanglická a germánská jména typická a najdeme ji třeba v mužském Edvard nebo Edmund, kde se stejný prvek ead pojí s významy stráž a ochrana.

Z Anglie se jméno rozšířilo na kontinent už v raném středověku, hlavně díky sňatkovým vazbám mezi anglosaskou a německou šlechtou. V němčině se ustálily podoby Edith a Editha, odtud pak vznikla latinizovaná Edita, kterou přijala i čeština a slovenština. Právě latinské zakončení na -a dává jménu u nás ten trochu knižní, uhlazený tón.

S Editou se často spojuje i domácí tvar Dita, který se postupně osamostatnil a dnes se dává jako samostatné jméno. Pozor ale na to, že Dita může být zkrácením i jiných jmen, především Judity, takže ne každá Dita je Edita. Blízko má Edita také k mužským jménům Eduard a Edmund, s nimiž ji spojuje společný anglosaský stavební prvek.

Nejznámější středověkou nositelkou jména byla svatá Edita z Wiltonu, dcera anglického krále Edgara, která žila v desátém století a velmi mladá zemřela v klášteře ve Wiltonu. Byla uctívána jako řeholnice mimořádné pokory, která se dobrovolně vzdala výsad královské dcery. Její památka připadá na polovinu září, což vysvětluje, proč má Edyta v Polsku i Edita na Slovensku svátek právě v tomto období.

Český občanský kalendář zařadil Editu na 13. ledna a toto datum vychází z tradice a úprav novodobého kalendáře, nikoli z památky konkrétní světice. Jméno tak u nás patří k lednovým, což mu dává trochu zimní, klidnou náladu.

V českých zemích se Edita objevuje především od devatenáctého století, kdy sílil vliv němčiny a zájem o jména z germánského prostředí. Výrazněji se rozšířila v první polovině dvacátého století a znovu v poválečných desetiletích. Ve dvacátém století jméno proslavila také filozofka a karmelitka Edith Steinová, která byla svatořečena a patří k významným postavám evropského duchovního života.

Edita dnes působí spíš tradičně než moderně. Vyvolává představu ženy, která má věci pod kontrolou, umí si stát za svým a nepotřebuje k tomu zvyšovat hlas. Právě proto jméno dobře sedí i k profesnímu prostředí, kde zní kultivovaně a dospěle v každém věku.

Novorozeným dívkám se dává jen výjimečně, o to víc ale vyniká v generaci babiček a matek. Mezi rodiči, kteří hledají jméno zvučné, evropské a přitom nepřeexponované, si Edita občas nachází cestu zpátky, často i kvůli hezkému domácímu tvaru Editka nebo samostatné Ditě.