David

Jméno pochází z hebrejštiny, kde se tvar דָּוִד (Dawid) tradičně vykládá jako „miláček“ nebo „milovaný“. Někteří badatelé uvažují také o souvislosti se starým semitským slovem označujícím vůdce či velitele, tento výklad je ale menšinový. Nejrozšířenější a v českých kalendářích uváděný význam zůstává „miláček, milovaný“.

Do Evropy se jméno dostalo spolu s křesťanstvím a s překlady Starého zákona. Latinské David se ujalo prakticky beze změny ve většině západních jazyků, což je u hebrejských jmen poměrně vzácné. V češtině se pravopis ani výslovnost nijak nezměnily, jméno zůstalo krátké, tvrdé a snadno vyslovitelné.

Příbuzná jsou především ženská jména odvozená od stejného základu, tedy Davida a v cizině Davina či Davinia. Významově blízká jsou jména se stejnou myšlenkou milovaného člověka, například Amáta nebo řecky laděné Erasmus. Se jménem David nesouvisí podobně znějící Dáša a Dagmar, ty mají zcela jiný původ.

Nositelem, díky kterému se jméno rozšířilo, je biblický král David, druhý izraelský panovník, pastýř, hudebník a podle tradice autor části žalmů. Nejznámější je příběh o tom, jak jako chlapec porazil prakem obra Goliáše. Jeho jméno se stalo symbolem odvahy malého proti velkému a zároveň vladařské moudrosti.

Datum na samém konci roku souvisí s vánoční dobou, kdy se v křesťanské tradici připomínají starozákonní předkové Ježíše Krista, a David mezi ně patří jako praotec jeho rodu. V různých kalendářích proto najdeme jeho připomínku okolo 29. a 30. prosince, v Polsku o den dříve než u nás. Slovenský kalendář uvádí podobu Dávid se stejným datem jako český.

V českých zemích bylo jméno dlouho vnímáno jako biblické a užívali ho zejména protestanti, kteří sahali po starozákonních jménech častěji než katolické prostředí. Širokou popularitu si u nás získalo až ve dvacátém století, kdy se z něj stalo běžné občanské jméno bez zvláštního náboženského podtextu.

David patří mezi jména, která nikdy nevypadla z módy a přitom nezevšedněla. Rodiče ho volí pro jeho jednoduchost, mezinárodní srozumitelnost a to, že se nedá zkomolit ani v cizině. Funguje stejně dobře u batolete jako u ředitele firmy, což se o mnoha jménech říct nedá.

Působí spíš civilně a sportovně než vznešeně, biblický rozměr dnes většina lidí vůbec neřeší. Silnou vlnu zažilo od osmdesátých let, ale dává se stále a mezi dětmi rozhodně nepůsobí staromódně. Domácké Davídek zůstává v rodině často i dlouho poté, co dotyčný přeroste rodiče.