Dana

Podle českého kalendáře se Dana odvozuje z hebrejštiny a chápe se jako zkrácená podoba jména Daniela, tedy ženské obdoby jména Daniel s významem „Bůh je můj soudce“. Druhý běžný výklad ji spojuje se slovanským jménem Bohdana, které znamená „Bohem daná“. Obě cesty vedou k podobné myšlence, k odkazu na Boha, jen z jiného jazykového prostředí.

Etymologie jména je tedy sporná v tom smyslu, že ke stejné zvukové podobě se dá dojít z několika stran. Kromě Daniely a Bohdany se uvádí i souvislost s jmény typu Danuše a Danuta, která jsou rozšířená v Polsku a v širším slovanském prostoru. Zmiňuje se také řecká Danaé, jméno z antické mytologie, tuto souvislost však většina výkladů považuje za okrajovou a náhodnou.

V češtině se Dana prosadila jako samostatné jméno, ne jen jako domácí tvar. Mnoho nositelek se tak jmenuje úředně a Daniela ani Bohdana s tím nemá nic společného. Blízkými příbuznými jsou vedle nich ještě Danuše, Danuta a mužské Daniel či Bohdan, které se v rodinách někdy objevují ve dvojicích.

Jméno se u nás začalo běžně dávat ve dvacátém století. Do té doby se s ním lze setkat spíš jako s domácí obměnou Bohdany nebo Daniely, samostatnou popularitu získalo až v době, kdy se do módy dostala krátká, snadno vyslovitelná ženská jména bez zdrobňujících koncovek.

Datum 11. prosince vychází z tradice občanského kalendáře, kde má Dana svůj vlastní den nezávisle na církevním svátku. V katolickém kalendáři připadá na tento den papež Damasus I., jehož jméno zní česky podobně, jméno Dana samo ale žádnou svatou patronku v tomto termínu nemá. Na Slovensku se slaví jinak, a to 16. dubna, takže česko-slovenské rodiny mají v roce dvě příležitosti.

Prosincový termín dal jménu určitou atmosféru. Svátek padne doprostřed adventu, mezi Mikuláše a Vánoce, a často splyne s pečením, uklízením a chystáním dárků.

Dana zní dnes spíš jako jméno generace matek a babiček. Nejvíc se dávalo v druhé polovině dvacátého století, kdy patřilo k naprosto samozřejmým volbám, a mezi novorozenými dívkami je teď vzácné. Rodiče, kteří hledají něco v tomto duchu, sáhnou častěji po Daniele nebo po jiných krátkých jménech s otevřeným koncem.

Zároveň jde o jméno, které nestárne trapně. Nemá v sobě nic přezdobeného, dobře se vyslovuje v cizině a hodí se stejně dobře k dítěti jako k ženě v profesi, kde je potřeba působit věcně. Nositelky často oceňují, že se nedá zkomolit a že stačí jednou vyslovit.