Dalimil

Jméno patří mezi slovanská jména dvojčlenná, tedy taková, která spojují dva významové základy do jednoho přání či charakteristiky. Druhá část -mil je průhledná, odkazuje na slovo milý a na milování ve starším, širším smyslu, tedy na náklonnost a přízeň. První část dal- se nejčastěji vysvětluje příslovcem dále, daleko, odtud rozšířený překlad „dál milující“ nebo „ten, kdo miluje i zdaleka“. Část jazykovědců spojuje tento základ spíše se slovesem dát, výklad tedy není úplně jednoznačný, obě čtení ale směřují ke stejnému laskavému obsahu.

Dalimil má v češtině hustou rodinu příbuzných jmen. Stejný druhý člen nesou Bohumil, Vlastimil, Jaromil, Radomil, Miloslav i ženská Ludmila. Stejný první člen mají Dalibor a Dalimír, takže Dalimil stojí přesně mezi dvěma dobře známými skupinami. Ženská obdoba Dalimila se v matrikách objevuje, patří však k jménům opravdu vzácným.

Nejde o jméno přejaté z cizího jazyka. Vzniklo na slovanské půdě a v češtině je doma, jeho novodobé užívání ale nemá nepřerušenou linku ze středověku. Do povědomí se vrátilo až v době národního obrození, kdy se čeští buditelé záměrně hlásili ke staré domácí jmenné zásobě a hledali jména, která nezní latinsky ani německy. Právě z té doby si Dalimil odnáší svůj slavnostní, trochu literární tón.

Pátý leden nepřipomíná žádného svatého Dalimila. Datum vychází z tradice novodobého občanského kalendáře, do kterého byla slovanská jména doplňována postupně, často k dnům bez výrazného církevního obsazení. Dalimil tak zůstává jménem bez legendy o mučednictví, zato se jménem s literárním rodokmenem.

Se jménem je nerozlučně spojena Kronika tak řečeného Dalimila, česky psaná veršovaná kronika z počátku 14. století. Její autor je neznámý. Václav Hájek z Libočan zmínil ve svém díle boleslavského kanovníka Dalimila Meziříčského a v 17. století Tomáš Pešina z Čechorodu toto jméno s anonymní kronikou spojil. Omyl se ujal tak pevně, že se drží dodnes, a jméno Dalimil díky němu zná každý, kdo prošel hodinami české literatury.

V českých zemích se Dalimil jako křestní jméno objevoval spíše sporadicky a vždy jako volba vědomá, vlastenecká nebo literární. Nikdy nepatřil k módním jménům, která by se vlnila po celých generacích, a právě proto si zachoval svou zvláštní důstojnost.

Dalimil působí tradičně až knižně. Není to jméno, které by se dnes dávalo z rozmaru, volí ho rodiče, kteří hledají něco domácího, slovanského a zároveň vzácného, a nebojí se, že si dítě bude jméno ve škole hláskovat. Výhodou je průhledný význam a příjemný spád, nevýhodou právě ta silná vazba na středověkou kroniku, kterou si část lidí vybaví okamžitě.

Mezi dnešními chlapeckými jmény zní Dalimil starosvětsky, ale ne směšně. V běžném hovoru se rychle zkrátí na Daliho nebo Dalíka, což mu ubere z patosu a dodá lehkost. Slovanská jména se v posledních letech vracejí a Dalimil na tuto vlnu docela dobře pasuje.