Ctirad

Jméno patří do skupiny slovanských dvoučlenných jmen, jaká nosili už panovníci a jejich družiny. První část se váže ke slovu čest, druhá k výrazu rád, tedy ochotně a s chutí. Nejrozšířenější výklad zní „ten, kdo rád ctí“, tedy člověk, který umí prokazovat úctu druhým. Objevuje se i obrácené čtení, podle kterého jde o toho, kdo si cti a vážnosti rád získává. Obě vysvětlení se v odborné literatuře drží vedle sebe a ani jedno nelze prohlásit za jediné správné.

Nejbližším příbuzným je Ctibor, kde druhý člen znamená boj, a dále Ctislav a Ctimír. Druhá část jména se ozývá v celé rodině slovanských jmen jako Radomír, Radoslav nebo Radim. Germánské Konrád nebo Eberhard mají sice na konci podobně znějící slabiku, jejich původ je ale jiný a s Ctiradem nesouvisí.

Do češtiny se jméno nedostalo odjinud, je domácí. Souhlásková skupina na začátku dnešním uším připadá tvrdá, ve staré češtině ale byla běžná a jméno se vyslovovalo plynule. Právě ta hlásková podoba je důvod, proč se Ctirad těžko přenáší do jiných jazyků a zůstává vázaný na české prostředí.

Ctirad je především postava z pověsti o dívčí válce. Lstí ho k sobě přiláká Šárka, přivázaná ke stromu a předstírající, že je obětí dívčí družiny. Ctirad ji osvobodí, uvěří jí a zaplatí za to životem. Příběh znají staré české kroniky, do obecného povědomí ho ale dostal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.

Látka zaujala i skladatele. Ctirad vystupuje v ději Smetanovy symfonické básně Šárka z cyklu Má vlast, objevuje se v operách Zdeňka Fibicha i Leoše Janáčka. Díky tomu zůstalo jméno živé i v době, kdy se dětem téměř nedávalo. Ve středověku byla jména začínající na Cti doložená, nejlépe z nich přežil Ctibor, a národní obrození pak celou skupinu znovu vyneslo na světlo jako připomínku slovanských kořenů.

Svátek 16. ledna nepřipomíná žádného světce toho jména. Datum vychází z uspořádání českého občanského kalendáře, kam byla slovanská jména doplňována vedle jmen tradičních. Na Slovensku ani v Polsku Ctirad vlastní den nemá.

Ctirad dnes působí slavnostně a trochu knižně. Většina lidí si ho spojí se Šárkou a dívčí válkou dřív než s konkrétním známým, což jméno staví někam mezi dějepis a pověst. Nositelé bývají spíš z ročníků, kdy se slovanská jména dávala častěji, nejmladších Ctiradů je málo.

Rodiče, kteří po něm sáhnou dnes, obvykle hledají něco ryze českého, co se v žádné třídě neopakuje. Jméno je krátké, snadno zapamatovatelné a má jasný význam, který se dá dítěti vysvětlit. Počítat je třeba s tím, že si ho lidé občas spletou s Ctiborem a že zdrobněliny se tvoří hůř než u běžnějších jmen.