Bronislav

Bronislav patří do velké skupiny slovanských dvoučlenných jmen, která spojují dva pozitivní pojmy do jednoho celku. První část odkazuje ke slovesu broniti, tedy bránit, chránit, druhá ke slávě. Nejrozšířenější výklad proto zní slavný obránce nebo ten, kdo chrání slávu. Podobně jsou stavěná jména Miroslav, Jaroslav nebo Vladislav, kde se sláva pojí s mírem, silou či vládou.

Vedle podoby s kmenem bron existuje i starší varianta s kmenem bran, kterou dodnes používá slovenština v podobě Branislav a jihoslovanské jazyky rovněž ve tvaru Branislav. Obě podoby vycházejí z téhož základu, jen se v nich jinak vyvinula samohláska. Které z nich je původnější, není mezi jazykovědci úplně jednoznačné, obě jsou ale velmi staré a dobře doložené.

Ženskou obdobou je Bronislava, u nás známá hlavně v domáckých tvarech Broňa a Bronislávka. Zkrácené Broňa se v běžné řeči překrývá s domáckou podobou jména Bronislava, takže bývá společné mužům i ženám. Do češtiny se jméno nedostalo z cizího prostředí, patří k domácímu slovanskému dědictví, jeho novodobou oblibu ale podpořil i kontakt s polštinou, kde je Bronisław velmi živý.

Jméno není spojené s žádným ryze českým světcem. Datum 3. září vychází z tradice českého kalendáře, kde se slovanská jména tohoto typu často řadila k sobě podle zvyku a mužské a ženské podoby dostávaly dny blízko sebe. V Polsku se Bronisław slaví 18. srpna, na Slovensku má Branislav svůj den 10. března, takže tři blízce příbuzné podoby jednoho jména mají tři různá data.

V křesťanském kalendáři je nejznámější nositelkou jména blahoslavená Bronislava, premonstrátská řeholnice z krakovského prostředí ze 13. století, kterou si připomínají zejména polské diecéze na začátku září. Právě polský kult jména pomohl tomu, aby se Bronisław a Bronislav udržely i v novější době, kdy mnohá stará slovanská jména ustoupila.

V českých zemích se jméno více rozšířilo až v období, kdy se v době národního obrození vědomě oživovala slovanská jména. Svůj vrchol mělo v druhé polovině 20. století, kdy patřilo mezi jména znějící solidně a dospěle, a bylo běžné například ve sportu a v divadle.

Bronislav dnes působí tradičně a trochu mužsky robustně. Většina jeho nositelů jsou muži středního a staršího věku, novorozencům se dává jen zřídka a spíš tam, kde jméno drží rodinná linie po dědovi nebo otci. Zkrácené Broňa přitom zůstává překvapivě živé a používá se i tam, kde plné jméno téměř nikdo nevysloví.

Na Slovensku je situace jiná, tam je Branislav dlouho běžné a mladší podoba Braňo zní úplně civilně. V Česku má Bronislav potenciál vrátit se spolu s dalšími slovanskými jmény, která se dnes objevují znovu jako svěží protiklad k mezinárodním jménům, zatím ale patří mezi vzácnější volby.