Boris

Podle českého kalendáře je Boris jméno slovanského původu a vysvětluje se jako „bojovník“, případně jako zkrácená podoba jména Borislav. To se skládá ze základu spojeného se slovesem bořit a bojovat a ze slova sláva, takže celek lze číst jako „slavný v boji“. Zkrácené tvary tohoto typu se u slovanských jmen tvořily běžně a často se pak osamostatnily a žily dál vlastním životem.

Etymologie jména je ovšem sporná. Vedle slovanského výkladu se uvádí i starší bulharský, protobulharský původ, kde se jméno spojuje s podobou Bogoris a s turkotatarským základem, jehož význam se vykládá různě, nejčastěji jako „vlk“ nebo „malý“. Obě vysvětlení se prolínají už proto, že první slavný nositel jména byl bulharský vládce a jeho jméno se v slovanském prostředí přirozeně přiklonilo k domácím slovům o boji. Nejrozšířenější je dnes u nás výklad slovanský.

Do češtiny se Boris dostal především z ruštiny a z dalšího slovanského prostředí, výrazněji až v devatenáctém a dvacátém století, kdy sílil zájem o slovanská jména. Příbuzná jsou jména Borislav, Bořivoj a Bořek, i když u nich jde zčásti o jiné základy. Ženským protějškem bývá vnímána Borislava, v pravoslavném prostředí také Borjana.

Nejznámějším historickým nositelem je bulharský vládce Boris I., zvaný také Michal, který v devátém století přivedl svou zemi ke křtu a přijal křesťanství jako státní náboženství. Právě díky jemu se jméno rozšířilo po celém slovanském východě a jihu a získalo vážnost panovnického jména. Bulharsko mělo později ještě další vládce tohoto jména.

Ve východní tradici jsou hluboce uctíváni svatí Boris a Gleb, synové kyjevského knížete Vladimíra, kteří byli roku 1015 zabiti v boji o nástupnictví a stali se prvními svatými Kyjevské Rusi. Jejich památka se slaví v pravoslavném kalendáři, stejně jako památka Borise Bulharského, ovšem v jiných dnech roku.

Datum 5. září v českém občanském kalendáři tedy nesouvisí se dnem některého ze svatých Borisů a vychází z tradice novodobého kalendáře, do něhož bylo jméno zařazeno spolu s dalšími slovanskými jmény. Sousedské kalendáře mají vlastní zvyk, na Slovensku má Boris svátek 14. října a v Polsku připadá Borys na 10. srpna.

Boris u nás působí slovansky a trochu východně, zároveň je ale natolik zdomácnělý, že nikoho nepřekvapí. Nejčastěji se s ním potkáme u mužů, kteří se narodili ve druhé polovině dvacátého století, kdy se slovanská jména dávala ochotně. Mezi novorozenci je dnes vzácný, což mu ovšem přidává na osobitosti.

Zvukově je to jméno pevné a úsporné, dvě slabiky bez ozdob, které se dobře pamatují i v cizině. Právě mezinárodní srozumitelnost je jeho výhodou, protože v téměř nezměněné podobě funguje od Španělska po Bulharsko. Rodiče, kteří po něm sáhnou, obvykle hledají jméno silné, ale ne módní.