Bonifác

Jméno vychází z latinského Bonifatius, které se rozkládá na bonum fatum, tedy „dobrý osud“ nebo „dobrý úděl“. Původně šlo spíš o příznivé pojmenování s přáním do života než o popis charakteru. Právě proto se s ním v antice zacházelo podobně jako s jinými jmény šťastného znamení.

Už v pozdní latině se ale výklad posunul. Podoba Bonifacius se začala chápat jako spojení bonum facere, tedy „činit dobro“, a jméno se vysvětlovalo jako „ten, kdo koná dobro“. Oba významy dnes žijí vedle sebe a oba jsou v kalendářích uváděny. Starší a jazykově přesnější je výklad z dobrého osudu, rozšířenější v lidovém podání ten druhý.

Do češtiny se jméno dostalo prostřednictvím církevní latiny, tedy skrze světce, kněze a kláštery, ne přes běžnou lidovou mluvu. Proto si uchovalo knižní ráz i dlouhé á. Příbuzné je se jmény, která mají v základu latinské bonus, například Bona, Bonaventura nebo italské Bonifacio, a významově se blíží i jménům typu Faustus, jež také odkazují ke šťastnému údělu.

Na 14. květen připadá památka Bonifáce z Tarsu, mučedníka z počátku 4. století, který podle legendy zemřel v Malé Asii za pronásledování křesťanů a jeho ostatky byly převezeny do Říma. Jeho svátek se v západních kalendářích drží právě tohoto dne a odtud přešel i do českého občanského kalendáře, kde stojí ve stejný den jako v polském a slovenském.

Slavnějším nositelem jména je Bonifác z Mohuče, původně anglosaský mnich Wynfrith, kterému se říká apoštol Germánů. Ten má ale v církevním kalendáři vlastní den na začátku června. Jméno nesla také řada papežů, mezi nimi Bonifác VIII., který na konci 13. století prosadil první jubilejní rok a vedl tvrdý spor s francouzským králem.

V českých zemích má Bonifác pevné místo v lidové pranostice. Spolu s Pankrácem a Servácem uzavírá trojici ledových mužů, tedy dnů, kdy podle zkušenosti hospodářů může v polovině května ještě přijít zrádný mráz. Díky tomu jméno znají i lidé, kteří nikdy žádného Bonifáce nepotkali.

Bonifác se dnes jako křestní jméno téměř nedává a působí historicky, až pohádkově. Lidé si ho spojují spíš s pranostikou o ledových mužích, s klášterní minulostí nebo s kreslenými postavami než s konkrétním spolužákem. Kdo ho nese, bývá mezi jmenovci vzácností a málokdy potřebuje dodávat příjmení.

Právě tahle výjimečnost z něj dělá zajímavou volbu pro rodiče, kteří hledají jméno staré, ale nikoli opotřebované. Občas se objeví jako druhé jméno, jako pojmenování po předkovi nebo v rodinách se vztahem k církevní tradici. Význam dobrého osudu mu přitom dodává vlídný tón, který zdrobnělina Bonifáček jen podtrhuje.