Bohuslava

Jméno patří do velké skupiny složených slovanských jmen, která spojují dvě vážená slova. První část tvoří základ „Bůh“, druhou pak „slav“, tedy sláva a slavení. Nejrozšířenější výklad překládá Bohuslavu jako „ta, která slaví Boha“, objevuje se ale i obrácené čtení „Bohem oslavená“. U složených jmen tohoto typu bývá pořadí významů volnější, než se zdá, takže oba výklady mají oporu.

Příbuzenstvo je široké. Ve stejné rodině stojí Bohumila, Bohumíra, Bohuna a mužské protějšky Bohuslav, Bohumil, Bohumír. Druhou částí jména se Bohuslava hlásí k Miroslavě, Jaroslavě, Vlastislavě nebo Ladislavě. Slovanská jména se totiž skládala jako mozaika z několika desítek ustálených prvků, které se daly navzájem kombinovat.

Do češtiny se Bohuslava nedostala odjinud, patří k domácí vrstvě jmen užívaných už ve středověku. Blízkou obdobou je řecké Timotea a latinské Deodata, obě vyjadřují podobný vztah k Bohu, ale vznikly samostatně. Právě proto pro Bohuslavu nenajdeme přímé obdoby v angličtině ani ve francouzštině, žije především ve slovanských jazycích.

Jméno Bohuslav je v českých zemích doloženo od raného středověku a nosila ho řada šlechticů, nejznámějším z nich je renesanční humanista a latinský básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Ženská podoba se objevuje méně často, ale drží se po celou dobu vedle mužské. Velkou podporu dostala v 19. století, kdy národní obrození vědomě vracelo do života slovanská jména a kdy se tato jména také hojně dostávala do českých kalendářů.

Datum 7. července vychází z tradice českého občanského kalendáře, nesouvisí s konkrétním svatým tohoto jména. Na Slovensku se Bohuslava slaví na samém začátku roku, 7. ledna, v Polsku má Bogusława svátek 18. dubna. Rozdílná data jsou u slovanských jmen běžná, protože do kalendářů byla doplňována později a v každé zemi jinak.

Pro Čechy je jméno spojené i se skladatelem Bohuslavem Martinů, takže mužská podoba má silný kulturní zvuk. Ženská Bohuslava zůstala komornější, zapsala se ale například do dějin českého lékařství.

Bohuslava dnes působí jako jméno starší generace. Nejčastěji ji nosí ženy, které se narodily v době, kdy slovanská jména byla ještě přirozenou volbou, a málokdo dnes používá plnou podobu. V každodenním životě se z Bohuslavy stává Bohuška nebo Bohunka a plné jméno zůstává v dokladech a na obálkách úředních dopisů.

Novorozeným dívkám se dává jen výjimečně, což mu ale paradoxně dává šanci. Jména se slovanským základem se pomalu vracejí a Bohuslava má výhodu jasného významu i měkké zdrobněliny. Kdo ji volí, obvykle navazuje na babičku nebo prababičku a bere jméno jako rodinné dědictví, ne jako módu.