Bohumil

Jméno patří do velké rodiny slovanských dvouslovných jmen, která spojují dva kořeny do jednoho přání nebo charakteristiky. První část tvoří slovo Bůh, druhá přídavné jméno milý. Vykládá se tedy jako „Bohu milý“, případně „ten, koho má Bůh rád“. Někdy se uvádí i obrácené čtení „milující Boha“, obě podoby dávají smysl a starší jazyk mezi nimi tak ostře nerozlišoval.

Blízkými příbuznými jsou Bohumír, Bohuslav, Bohdan, Bohuchval nebo ženská Bohumila a Bohuslava. Stejný obsah nese řecké Theofilos a německé Gottlieb, proto se Bohumil v starších dobách používal jako jejich český protějšek, podobně jako Amadeus v latinském prostředí. U jižních Slovanů žije jméno v podobě Bogomil, u Poláků jako Bogumił.

V češtině jméno doložitelně existuje od středověku, ale největší vzestup zažilo v době národního obrození, kdy se slovanská jména vědomě oživovala jako protiváha jmen přejatých. Domácké tvary si mezitím žijí vlastním životem, zkrácené Míla dokonce úplně zastírá zbožný původ celého jména.

Datum 3. října vychází z tradice českého kalendáře a nevztahuje se k jednomu konkrétnímu světci se stejným jménem. Slovanská jména se do občanského kalendáře dostávala postupně a jejich dny se ustálily spíš zvykem než církevním svátkem.

Nejznámějším světcem s tímto jménem je blahoslavený Bogumił, hnězdenský arcibiskup ze 12. století, který se později stáhl do poustevnického života. Právě jeho si připomínají Poláci 10. června. Slovenský kalendář slaví Bohumila 3. března, takže nositelé s příbuznými v obou zemích mívají svátky dva.

V Čechách bylo jméno hojné především v 19. století a v první polovině 20. století, kdy patřilo k běžné výbavě měšťanských i venkovských rodin. Z té doby pochází většina slavných Bohumilů české kultury.

Bohumil dnes působí tradičně, skoro starosvětsky. Spojuje se s generací dědečků a s prvorepublikovou češtinou, novorozencům se dává jen zřídka a spíš po předkovi než z módy. Nositelé si toho bývají vědomi a mnozí používají v běžném styku zkrácené Míla nebo Bohouš, které zní o poznání mladistvěji.

Zároveň jméno těží z toho, že je průzračně české a všem srozumitelné. Vlna návratu k jménům praprarodičů se zatím týká spíš kratších tvarů, ale Bohumil má dobré předpoklady být znovu objeven, podobně jako Vojtěch nebo Antonín.