Bohdan

Jméno vzniklo spojením dvou slovanských základů, slova bůh a kořene dan, tedy daný. Výklad Bohem daný patří k těm nejjasnějším v celé rodině slovanských jmen, protože obě části jsou dodnes průhledné i pro člověka bez jazykovědného školení. Podobně se tvořila jména Bohumil, tedy Bohu milý, Bohuslav, ten, kdo Boha slaví, nebo Bohumír.

Myšlenka dítěte jako božího daru je ovšem starší než slovanské jazyky a objevuje se po celé Evropě i na Blízkém východě. Řecké Theodoros a Theodotos, latinské Deodatus a Adeodatus i hebrejská jména Jonatan a Natanael nesou v podstatě totéž poselství. Bohdan je proto někdy vysvětlován jako slovanský překlad těchto starších jmen, který mohl vzniknout v prostředí raného křesťanství u Slovanů. Bezpečný doklad o tom, že šlo o cílený překlad, chybí, ale významová shoda je nesporná.

Blízkým příbuzným je jihoslovanské Božidar, doslova boží dar, se stejným obsahem i podobnou stavbou. Ženskou podobou je u nás Bohdana, která má svůj vlastní den v kalendáři. V ruském a ukrajinském prostředí se jméno drží ve formě Bogdan a Bohdan a patří tam mezi jména s výrazným národním zabarvením.

V českém občanském kalendáři má Bohdan svátek 9. listopadu. Datum vychází z tradice kalendáře a z řazení slovanských jmen, která do českých kalendářů ve větší míře vstupovala v době národního obrození, kdy se vedle jmen svatých začala pravidelně objevovat i jména domácího původu. Konkrétní světec, po němž by se tento den slavil, se s českým Bohdanem nespojuje.

Kalendáře se navíc u tohoto jména rozcházejí. Na Slovensku připadá Bohdan na 21. prosince, v Polsku slaví Bogdan 6. února. Nositelé s rodinou na obou stranách hranice tak mají důvod připomenout si jméno vícekrát do roka.

Ve starších českých písemných památkách se jméno objevuje spíše zřídka, protože v křestní praxi dlouho vítězila jména svatých. Naplno se Bohdan rozezněl až s obrozeneckým zájmem o slovanskou minulost, kdy se jména s prvkem boh vnímala jako doklad staré domácí tradice. Silnou oporu mělo jméno vždy na Ukrajině díky hetmanovi Bohdanu Chmelnickému.

Bohdan zní dnes tradičně, ale ne zaprášeně. Je to jméno, které se nedává v módních vlnách, spíš z rodinného důvodu nebo z vědomé volby rodičů, kteří hledají jméno slovanské, srozumitelné a přitom nepříliš časté. Dobře se snáší s krátkými i dlouhými příjmeními a bez potíží funguje v zahraničí, protože v polštině, ukrajinštině i na Balkáně jej každý bez váhání přečte.

V češtině má Bohdan navíc příjemnou dvojí tvář. Plná podoba působí dospěle a klidně, domácí Bohda nebo Bohdánek jsou naopak měkké a hravé. Mladší nositelé se občas představují zkráceně jako Dan, což jméno přiblíží mezinárodnímu uchu, ale bere mu jeho původní význam.