Blažej

Základem je latinské Blasius, jméno odvozované od přídavného jména blaesus, tedy koktavý nebo breptavý. Původně tak šlo o přezdívku podle způsobu řeči, která se postupně proměnila v běžné osobní jméno. Latina si toto slovo pravděpodobně vypůjčila z řečtiny, kde označovalo někoho, kdo mluví nezřetelně nebo kdo má nohy do o. Úplná jistota u takto starých přezdívkových jmen neexistuje, tento výklad je však nejrozšířenější.

Do češtiny se jméno dostalo s křesťanstvím prostřednictvím latiny a ve starších českých textech se objevuje v podobách Blasij i Blažej. Čeština si ho rychle přizpůsobila a zároveň mu podsunula domácí vysvětlení, protože v něm slyšela blaho, blahý a blažený. Tento lidový výklad je z jazykového hlediska mylný, ale právě on rozhodl o tom, že jméno u nás působí hřejivě a nikoli posměšně.

Příbuzné jsou všechny evropské podoby téhož základu, od italského Biagio přes španělské Blas až po francouzské Blaise. Ve slovanském prostředí se z Blasia vyvinulo také ruské Vlas, které splynulo se starším lidovým světeckým kultem. S českým Blahoslavem ani se jménem Blahomír Blažej etymologicky nesouvisí, i když se s nimi v povědomí často spojuje.

Svátek 3. února patří svatému Blažejovi, biskupovi ze Sebasty v Arménii, který podle tradice zemřel jako mučedník na počátku čtvrtého století. Legenda o něm vypráví, že zachránil chlapce, jemuž v hrdle uvízla rybí kost. Proto se stal patronem při onemocněních hrdla a krku a byl zařazen mezi čtrnáct svatých pomocníků.

S jeho dnem se v katolické tradici spojuje svatoblažejské požehnání, při kterém kněz přidrží u hrdla dvě zkřížené svíce posvěcené předchozí den na Hromnice. Blízkost obou termínů není náhodná, únorové svíce patřily k nejvýraznějším znakům zimní části církevního roku a lidová paměť si Blažeje pamatovala především jako muže se svícemi.

V českých zemích se jméno hojně užívalo ve středověku a v novověku zdomácnělo natolik, že z něj vznikla celá řada rodinných jmen, nejznámější je Blažek. V devatenáctém a dvacátém století se Blažej jako křestní jméno vytrácel a přežíval hlavně na venkově a v kalendáři.

Blažej dnes patří ke jménům, která znají všichni z kalendáře, ale v porodnicích se objevují jen vzácně. Právě to mu dává zvláštní půvab, protože není okoukané a zároveň není vymyšlené. Rodiče, kteří po něm sáhnou, obvykle hledají jméno s historií, s pevným českým tvarem a s možností vlídné zdrobněliny.

Zvukově si Blažej rozumí s dalšími jmény, která se vracejí z hlubin kalendáře, jako jsou Vojtěch, Matěj nebo Kryštof. Působí spíš měkce a přátelsky než tvrdě, takže se hodí i dospělému muži, aniž by zněl staromódně. Hrozí mu hlavně záměna s rozšířeným příjmením Blažek, s tím se ale nositelé obvykle rychle naučí žít.