Benjamín

Jméno pochází z hebrejského Binjamin, složeného ze slova ben, tedy syn, a jamin, což znamená pravice nebo pravá strana. Pravá ruka byla ve starověkém myšlení stranou síly, přízně a požehnání, proto se význam vykládá jako „syn pravice“, tedy syn oblíbený a šťastný. Protože hebrejština označovala pravou stranou také jih, nabízí se druhý výklad „syn jihu“, který odkazuje k území kmene Benjamín ležícímu jižně od oblasti kmene Efraim.

Do evropských jazyků se jméno dostalo přes řecké a latinské znění Starého zákona, tedy jako Beniamin. V českém prostředí se drží podoba s dlouhým í na konci, Benjamín, zatímco většina okolních jazyků má krátké Benjamin. Ženský protějšek čeština nevytvořila, i když jinde se ojediněle objevuje Benjamína nebo Benjamine.

Příbuzná jsou hebrejská jména začínající na Ben, protože obsahují stejný základ pro syna. Patří sem biblická jména typu Benoni, zatímco Benedikt je jméno latinské a s Benjamínem souvisí jen podobným zvukem. Právě Benoni, „syn mého žalu“, je podle knihy Genesis původní jméno, které dítěti dala umírající Ráchel, a jeho otec Jákob je změnil na Binjamin.

Nejstarším nositelem jména je nejmladší syn praotce Jákoba a jeho milované ženy Ráchel. Ta při porodu zemřela a stačila chlapce pojmenovat jako syna svého žalu, otec však jméno obrátil v dobré znamení. Benjamín byl v rodině miláčkem a nejmladším z dvanácti bratrů, což je důvod, proč se dodnes benjamínkem říká nejmladšímu členovi rodiny, třídy nebo sportovního týmu. Od něj odvozoval svůj původ jeden z dvanácti izraelských kmenů.

Z křesťanských světců se nejčastěji připomíná Benjamín, perský jáhen umučený v první polovině pátého století za pronásledování křesťanů v Persii. Jeho svátek připadá na 31. března, a právě na tento den slaví Benjamíni na Slovensku a Beniaminové v Polsku. Český občanský kalendář má jméno jinde, 7. prosince po boku Ambrože, a toto datum vychází z uspořádání novodobého kalendáře, nikoli z památky konkrétního světce.

U nás patřilo jméno dlouho spíše k biblickým raritám a objevovalo se hlavně v protestantských rodinách, které čerpaly jména přímo z Písma. Širší oblibu získalo až v posledních desetiletích, kdy se do módy vrátila stará jména s jasným příběhem.

Benjamín dnes působí zároveň tradičně i moderně. Má za sebou tisíce let biblické historie, ale díky mezinárodní podobě Ben se bez potíží pohybuje i mimo české prostředí. Rodiče si ho vybírají často právě pro tuto dvojkolejnost, doma zní měkce a domácky, na cizím diplomu vypadá samozřejmě.

Jméno se dobře snáší s většinou českých příjmení a nepůsobí zdrobněle ani v dospělosti, protože nabízí vážnější tvar Benjamín i uvolněné Ben. Určitou nevýhodou je slovo benjamínek, kvůli kterému se chlapci v dětství snadno přilepí nálepka nejmladšího a nejhýčkanějšího. Většina nositelů si z toho po čase udělá vlastní vtip.