Arnošt

Jméno vychází ze starohornoněmeckého slova ernust, které znamenalo vážnost, odhodlanost a také boj či zápas. Germánské osobní jméno Ernust nebo Ernost se proto vykládá jako „vážný, rozhodný“, případně „ten, kdo bere věci opravdu“. Latinizovaná podoba Ernestus se v listinách objevuje po celý středověk a od ní vede cesta k dnešním evropským tvarům.

Do češtiny se jméno dostalo prostřednictvím němčiny, tedy z podoby Ernst. České hláskové prostředí si ji přizpůsobilo vkladnou samohláskou a změnou počáteční skupiny, takže vznikla zdomácnělá podoba Arnošt. Vedle ní se u nás dodnes vyskytuje i nepočeštěný Ernest, běžný zvlášť na Slovensku a v Polsku.

Blízkými příbuznými jsou německý Ernst, anglický a francouzský Ernest, italský a španělský Ernesto, ruský Ernest a maďarský Ernő. Jde vždy o stejný germánský základ, jen v jiném zvukovém kabátě. Se jmény jako Arnold nebo Arnd Arnošt přímo nesouvisí, i když se jim v češtině podobá začátkem.

Nejslavnějším českým nositelem jména je Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, blízký spolupracovník Karla IV. a jedna z klíčových postav českého 14. století. Podílel se na založení pražské univerzity a na stavbě svatovítské katedrály. Zemřel 30. června 1364 a právě k tomuto dni se váže jeho církevní památka, takže občanské datum 30. března s ní nesplývá a vychází spíše z tradice kalendáře.

V českých zemích bylo jméno běžné hlavně v šlechtickém a městském prostředí, kde se drželo díky rakouskému a německému vlivu. Habsburská i wettinská dynastie měly řadu Ernestů, a tak jméno působilo panovnicky a vážně už samo o sobě. V 19. století a v první polovině 20. století se dávalo docela hojně i v běžných rodinách.

Po druhé světové válce Arnošt postupně ubýval, ale nikdy nezmizel úplně. Udržoval se v generaci narozené mezi světovými válkami a v povědomí ho drželi hlavně spisovatelé a umělci, kteří jméno nosili.

Arnošt dnes patří mezi jména, která znějí jako z rodinného albumu. Nese v sobě klid, důstojnost a trochu prvorepublikové elegance, takže se často spojuje s generací dědečků. Novorozencům se dává zřídka, ale mezi rodiči, kteří hledají jméno s historií a bez módního nádechu, se čas od času objeví.

Pomáhá mu i to, že se dobře zdrobňuje. Zatímco plný Arnošt působí vážně a formálně, Arnoštek nebo Arni zní hravě a měkce, takže jméno funguje ve všech obdobích života. Dobře se snáší s klasickými českými příjmeními a nepotřebuje žádné vysvětlování.