Alexej

Základem je řecké Aléxios, odvozené od slovesa alexein s významem chránit, odvracet, bránit. Stejný kořen stojí za jménem Alexandr, které se dá vyložit jako ochránce mužů. Alexej tak patří do široké rodiny jmen se stejnou představou obrany a pomoci, ačkoli se v češtině každé z nich vyvíjelo samostatně.

Do českého prostředí přišla podoba Alexej z církevní slovanštiny a později posílila vlivem ruštiny, kde se jméno Alexej běžně užívá po celá století. Západní latinská tradice znala tvar Alexius, ze kterého vychází německé Alexius, italské Alessio nebo španělské Alejo. Češtině je proto Alexej blízké dvěma cestami, starší církevní a novější ruskou, což se odráží i na tom, jak jméno vnímáme.

Za domácí podobu Alexeje se obvykle považuje Aleš, i když se u něj uvažuje také o souvislosti s jinými jmény na Al-, například s Albertem. Vedle toho se u nás zabydlelo ruské Aljoša, které do češtiny pronikalo hlavně díky literatuře. Ženským protějškem je Alexie, vzdáleně pak Alexandra.

Nejznámějším nositelem jména je svatý Alexij, také Alexius Římský, muž z bohaté rodiny, který podle legendy opustil majetek i svatební hostinu a žil v dobrovolné chudobě jako neznámý žebrák u domu svých rodičů. Jeho příběh patřil ve středověku k nejoblíbenějším a zpracovávaly ho i české legendy a písně. V západním kalendáři mu patří sedmnáctý červenec, květnový termín v českém občanském kalendáři tedy nevychází přímo z jeho úcty, ale z pozdějšího uspořádání jmen v kalendáři.

Východní křesťanství uctívá i další Alexeje, například moskevského metropolitu Alexije, a právě tam se jméno udrželo nejsilněji. V Rusku ho nosili panovníci i světci, což mu dodalo důstojný, téměř reprezentativní ráz. Slovenský kalendář slaví Alexeje devátého ledna, polský Aleksy dvacátého čtvrtého dubna, takže jedno jméno má ve střední Evropě tři různé termíny.

V českých zemích se Alexej ve starší době objevoval spíše vzácně a naplno se prosadil až v devatenáctém a dvacátém století, kdy zesílil zájem o slovanská jména a o ruskou kulturu. Nejčastěji se dával v generacích narozených v polovině dvacátého století.

Alexej dnes působí tradičně a trochu vážně, s jasně slyšitelným slovanským zabarvením. Část lidí si ho spojuje s ruskou literaturou a historií, jiní s generací dědů a pradědů. Novorozeným chlapcům se dává zřídka, zato zkrácené Alex je mezi mladými rodiči velmi živé, takže jméno přežívá spíš ve své kratší podobě.

Zajímavé je, že Alexej stárne dobře. Nezní směšně ani přehnaně ozdobně, v dospělosti dává nositeli přirozenou vážnost a v kombinaci s českým příjmením působí solidně. Kdo hledá jméno mimo hlavní proud, ale bez experimentování, najde v něm dobrou volbu.