Alexandra

Jméno vychází z řeckého Aléxandros, složeného ze slovesa alexein, tedy bránit či odrážet, a ze slova anér v druhém pádě andrós, tedy muž. Tradiční výklad proto zní obránkyně mužů, volněji ochránkyně lidí. Ženská varianta Aléxandra je v řečtině doložena velmi dlouho, objevuje se jako přídomek božstva i jako druhé jméno mytické Kassandry.

Do Evropy jméno rozšířila především sláva Alexandra Velikého a později kult svatých téhož jména. K nám přišlo přes latinu a církevní kalendář, doma se ale plně zabydlelo teprve v novověku, kdy je podporovala i obliba jména v ruském a rakouském prostředí. Ze stejného řeckého základu vyrostla mužská jména Alexandr a Alexej i zkrácené podoby, které dnes žijí samostatným životem, například Sandra nebo Saša.

Příbuzné podoby najdeme po celé Evropě. Italská Alessandra, španělská Alejandra, polská Aleksandra i ruská Alexandra ukazují, že se jméno nikde nemuselo přizpůsobovat příliš, jen změnilo výslovnost. Kratší Sandra se v mnoha zemích osamostatnila natolik, že už ji řada lidí za zkráceninu nepovažuje.

Svátek 21. dubna má Alexandra v českém občanském kalendáři podle starší kalendářní tradice, která k tomuto dni řadí mučenici Alexandru. Východní církev si na jaře připomíná svatou Alexandru, o níž legenda vypráví, že byla ženou císaře Diokleciána, přijala křesťanství a zaplatila za to životem. Historické jádro té látky je nejisté, kult je však starý a právě on udržel jméno v kalendáři.

Slovenský kalendář dává Alexandře 2. ledna, polský 20. března. Takové rozdíly nejsou nic výjimečného, jednotlivé kalendáře vznikaly nezávisle a při úpravách se hledělo hlavně na to, aby se jména rozložila po roce rovnoměrně.

V českých zemích se jméno objevovalo zpočátku spíš ve šlechtických rodech a v prostředí spjatém s Vídní a s ruskou kulturou. Širší oblibu získalo v průběhu dvacátého století, kdy přestalo působit exoticky a začalo se dávat i v běžných rodinách.

Alexandra dnes patří ke jménům, která nestárnou. Není vázaná na jednu generaci, nosí ji školačky i ženy v nejlepších letech, a nikde nepůsobí nepatřičně. Rodiče si ji vybírají často proto, že dobře funguje i v cizině a že k ní patří hned několik zdrobnělin s docela odlišnou náladou, od hravé Sašy po elegantní Sandru.

Samotná Alexandra zní o něco formálněji a slavnostněji, proto se v běžném hovoru používá spíš zkrácená podoba. Zajímavé je, že si dnes mnoho nositelek ponechává plné jméno i v dospělosti, protože jim vyhovuje jeho pevnost a jasná výslovnost. Spojení s významem obránkyně navíc dodává jménu příjemně nekřehký tón.