Alexandr

Jméno pochází z řeckého Alexandros. Skládá se ze slovesa alexein, tedy bránit či odvracet, a ze slova anér v druhém pádě andros, tedy muž. Dohromady se vykládá jako obránce mužů nebo ochránce lidí. Tento výklad je mezi badateli ustálený a nesporný, doložený je už u homérských hrdinů, kde Alexandros bývá druhým jménem trójského Parida.

Do češtiny se jméno dostalo přes latinskou podobu Alexander, kterou u nás šířila církev a školní vzdělanost. Latinské koncové er se v českém prostředí časem obrousilo, a tak se vedle sebe dodnes drží mezinárodní Alexander a domácí Alexandr. Skloňování zůstává stejné, ve druhém pádě Alexandra, v pátém Alexandře.

Ze stejného kořene vyrostla celá rodina jmen. Ženskou obdobou je Alexandra se zdrobnělinami Saša a Sandra, z italské podoby Alessandro vznikla příjmení i křestní jména po celé jižní Evropě a maďarský Sándor je jen silně zkrácený Alexander. Podobně znějící Alexej má jiný základ, řecké Alexios, ale sloveso alexein je v něm také obsaženo, takže vzdálená příbuznost tu skutečně je.

Datum 27. února navazuje na starou církevní tradici, která na konec února klade památku svatého Alexandra, alexandrijského biskupa z počátku čtvrtého století. Byl to on, kdo jako první veřejně vystoupil proti Ariovu učení a připravil půdu pro nicejský koncil. Polský kalendář slaví Aleksandra o den dříve, 26. února, což odpovídá staršímu datu této památky.

Slávu jménu ovšem zajistil především Alexandr Veliký. Makedonský král byl ve středověku vnímán jako vzor panovnické odvahy a jeho příběh koloval v desítkách zpracování. Česky ho vypráví Alexandreida, rozsáhlá veršovaná skladba z přelomu třináctého a čtrnáctého století, jedna z nejstarších památek české literatury. Díky ní bylo jméno u nás známé dávno předtím, než se běžně dávalo dětem.

V novověku jméno posílila ruská tradice, kde se carové Alexandrové střídali po celé devatenácté století, a také rozšířené uctívání svatého Alexandra Něvského. V českých zemích zůstávalo jméno spíše vzácnější, zato nikdy úplně nezmizelo.

Alexandr patří ke jménům, která nestárnou. Nikdy nebylo masové natolik, aby zevšednělo, a zároveň je dost známé, aby nikoho nepřekvapilo. Rodiče po něm sahají často právě proto, že funguje i za hranicemi, v cizině se z něj bez potíží stane Alexander nebo Alex.

V běžném hovoru dnes plnou podobu uslyšíte spíš při oficiálních příležitostech. Mladší nositelé se často představují rovnou jako Alex, zatímco Saša zní tepleji a rodinněji. Jméno si drží nádech rozvahy a spolehlivosti, což mu zůstává bez ohledu na věk nositele.