Alena

Alena patří k jménům, která se do češtiny dostala oklikou. Původně jde o domácí, zkrácenou podobu jmen Helena a Magdalena, jejichž základ je řecký. Helena se nejčastěji spojuje se slovy pro světlo, pochodeň a sluneční záři, takže bývá vykládána jako „ta světlá“ nebo „pochodeň“. Někteří badatelé ji ovšem dávají do souvislosti s bohyní Selené nebo s kmenovým jménem Helénů, jistý výklad tu neexistuje. Magdalena má jiný původ, odkazuje na galilejské město Magdala, a znamená tedy „žena z Magdaly“.

Zkracování dlouhých jmen na první nebo poslední slabiky je v evropských jazycích běžné, a právě tak se z Magdaleny i z Heleny stala Alena, kterou dnes bereme jako plnohodnotné jméno. Postupně se přestalo vnímat, z čeho Alena vyrostla, a začala se zapisovat do matrik samostatně. K příbuzným jménům tak patří Helena, Jelena, Magdalena, Lenka, Alenka i ruská Aljona.

Podobně znějící jména mají někdy docela jiný základ. Alina a Alena se v řadě jazyků prolínají, přičemž Alina se vysvětluje spíš z germánského Adelheid nebo z latinského slova pro vznešenost. Do stejné zvukové rodiny bývá řazena i Alice, ta ale pochází z germánského Adelheid. Podobnost tu je náhodná, což se u krátkých jmen stává často.

Alena se v českých zemích objevuje už ve staré literatuře a v matrikách, zpočátku jako domácí varianta Magdaleny. Samostatnou úřední platnost si získala hlavně v 19. a 20. století, kdy se řada zdrobnělin a zkrácenin osamostatnila. Velkou vlnu zažila v poválečných desetiletích, kdy patřila k nejběžnějším ženským jménům své generace.

Datum 13. srpna vychází z tradice českého kalendáře a není spojeno s konkrétní svatou toho jména. Blízkost k 18. srpnu, kdy má svátek Helena, ukazuje na souvislost obou jmen. Na Slovensku slaví Aleny 27. března, což je jeden z případů, kdy se český a slovenský kalendář rozešel.

Světice tohoto jména přece jen existuje. Svatá Alena je uctívána v Brabantu, kde podle legendy zahynula pro svou křesťanskou víru, a je spojena s okolím Bruselu. V českém prostředí se ale její kult neujal a na srpnové datum neměl vliv.

Alena působí jako jméno pevně zabydlené, srozumitelné a nijak nápadné. Právě proto ji dnes rodiče volí spíš zřídka, protože ji vnímají jako jméno matek a babiček. Jde o typický generační pohyb, kdy jméno na čas odejde z módy a pak se vrací jako osvěžující klasika.

Její výhodou je jednoduchost. Alena se dobře vyslovuje v češtině i v cizině, nedělá problémy v pravopisu a nabízí celou škálu domácích podob od dětské Alenky po neformální Alču. Dospělé nositelky si často vybírají, kterou z nich chtějí slyšet, a rozdíl mezi Alenou a Alenkou pro ně bývá docela zásadní.