Agáta

Základem jména je řecké Agathé, ženská podoba přídavného jména agathos, tedy dobrý, ušlechtilý, prospěšný. Jméno tak od počátku fungovalo jako charakteristika i jako přání, vykládá se nejčastěji jako „dobrá“ nebo „laskavá“. Ve starém Řecku patřilo slovo agathos do slovníku etiky a označovalo člověka, který je dobrý v nejširším smyslu, nejen hodný, ale i schopný a řádný.

Do latiny se jméno dostalo v podobě Agatha a odtud se s křesťanskou úctou ke svaté Agátě Sicilské rozšířilo po celé Evropě. V českých zemích se objevuje už ve středověku, s dlouhým á v první slabice, tedy Agáta. Vedle sebe u nás dlouho žily zápisy Agata i Agáta, ustálila se podoba s délkou, která odpovídá české výslovnosti.

Ze stejného řeckého kořene vychází mužské jméno Agathon a řada církevních jmen typu Agapit. Naopak Anežka, Agnes ani Agnieszka s Agátou příbuzné nejsou, byť zvukově působí blízce, ty vycházejí z řeckého hagnos, čistý. Podobně nesouvisí ani název nerostu achát, který má jiný řecký základ.

Jméno se v křesťanském kalendáři pojí se svatou Agátou Sicilskou, mladou křesťankou z Catanie, která podle tradice zahynula za pronásledování ve třetím století. Patří k nejstarším uctívaným mučenicím a její jméno se ozývá i v nejstarších liturgických textech. Bývá vzývána jako ochránkyně proti ohni a výbuchům Etny a jako patronka Catanie, kde jí dodnes patří jedna z největších italských poutí.

Její svátek připadá na 5. února, a proto mají Agáty tento den na Slovensku i v Polsku. Do našeho občanského kalendáře se jméno dostalo na 14. října, což je výsledek pozdějších úprav českého kalendáře, kde se jména přesouvala podle volných míst. V církevním kalendáři u nás zůstává 5. únor, takže některé Agáty slaví dvakrát.

K únornému dni se váže i lidová zvyklost světit chléb a sůl na ochranu domu před ohněm a známá pranostika o svaté Agátě bohaté na sníh. V českých zemích bylo jméno běžné hlavně na venkově v barokní době, pak na dlouho zmizelo z popředí a znovu se vynořilo až na konci dvacátého století.

Agáta dnes patří ke jménům, která znějí zároveň staromódně a moderně. Rodiče si ji vybírají podobně jako Anežku, Josefínu nebo Rozálii, tedy kvůli tomu, že je krátká, zvučná a nezní jako všechna ostatní jména ve třídě. Hodně jí pomohla vlna zájmu o jména praprababiček, po desetiletích, kdy se téměř nedávala.

Výhodou je snadná zdrobnělina Agátka, která malé dívce sedne, a dospělá podoba, jež působí sebevědomě a bez rozpaků. Jméno funguje i v cizině, protože Agata, Agathe i Agatha jsou v Evropě dobře známé a nikdo je nemusí hláskovat dvakrát.