Adrian

Základem jména je latinské přídavné jméno Hadrianus, tedy „pocházející z Hadrie“. Města tohoto jména existovala v antické Itálii dvě, přístavní Adria v ústí Pádu na severu a Hatria v Picenu na východním pobřeží. Obě dala jméno také moři, kterému dodnes říkáme Jaderské. Význam jména je tedy místní, nikoli povahový, což ho odlišuje od většiny jmen, která k nám dorazila z latiny.

Do evropských jazyků se jméno rozšířilo díky římskému císaři Hadriánovi a později díky světcům, kteří je nosili. Každý jazyk si je přizpůsobil po svém, takže vedle sebe stojí italské Adriano, francouzské Adrien a slovenské Adrián. Čeština dlouho užívala počeštěnou podobu Hadrián, zatímco tvar Adrian bez počátečního h se prosadil až v novější době.

Ženskou obdobou je Adriana, u nás mnohem běžnější než mužská podoba. Příbuzné je i příjmení a označení Jadran, které vychází ze stejného zeměpisného základu. Někdy se jméno mylně spojuje s latinským ater, tedy „tmavý“, tento výklad ale nemá oporu a odborníci se shodují na původu místním.

Nejznámějším světcem tohoto jména je svatý Adrián z Nikomédie, římský důstojník, který se podle legendy obrátil na křesťanství poté, co viděl statečnost mučedníků, a sám zemřel za pronásledování na počátku čtvrtého století. Stal se patronem vojáků, kovářů a řezníků a ve středověku byl v Nizozemí a Německu velmi oblíbený. Jeho svátek se tradičně slavil v září.

Datum 26. června v českém občanském kalendáři vychází z tradice kalendářních řad a neshoduje se s termíny u sousedů. Slovensko slaví Adriána 23. března, Polsko má Adriana 5. března. Jméno se tak dá připomenout hned několikrát, podle toho, ke které zemi má rodina vztah.

V českých zemích se ve starších dobách užívala hlavně podoba Hadrián, a to spíše v církevním prostředí než mezi obyčejnými lidmi. Jméno Adrian v dnešní podobě se u nás začalo objevovat později, kdy působilo jako jméno přicházející z ciziny.

Adrian působí v češtině zároveň tradičně i moderně. Tradičně proto, že jde o jméno s antickými kořeny a starou kalendářní historií, moderně proto, že v běžné české populaci nikdy nezdomácnělo tak jako Jan nebo Petr. Rodiče po něm sahají, když hledají jméno srozumitelné v celé Evropě, snadno vyslovitelné v angličtině i němčině a přitom ne úplně všední.

Výhodou je, že se dá zdrobnit mnoha způsoby a že zvládne obojí, dětskou podobu Adrianek i dospělé, věcně znějící Adrian. Častěji se objevuje ve smíšených rodinách nebo tam, kde má domácnost vazbu na Slovensko, Polsko či jižní Evropu. Ženská Adriana je u nás rozšířenější a lidé si obě jména někdy automaticky spojují.