Adéla

Jméno vychází ze starogermánského základu adal, tedy „rod, šlechtický rod, vznešenost“. Nejčastěji se vysvětluje jako zkrácená podoba složeného jména Adalheidis, kde se k adal připojuje druhá část heid ve významu „způsob, podoba, vzezření“. Celek se tak vykládá jako „ušlechtilá, vznešená, urozeného rodu“. Vedle toho mohla samostatně existovat i krátká germánská jména typu Adala, z nichž Adéla vyrostla přímo, proto se u ní mluví spíš o pravděpodobném než o jediném možném výkladu.

Do českého prostředí se jméno dostávalo z němčiny, a to ve dvou vlnách. Ve středověku se u nás ujala podoba Adléta, kterou nesly ženy z panovnických rodů, například Adléta Uherská, manželka knížete Vratislava II., nebo Adléta Míšeňská, první žena Přemysla Otakara I. Podoba Adéla se rozšířila později, zhruba od 19. století, kdy ji podpořila německá Adele a francouzská Adèle.

Příbuzenstvo má Adéla velké. Z téhož základu vyrostly Adelaida, Adelína i německá zdrobnělina Heidi, a stejný kořen adal nese také mužské Adalbert, latinské jméno svatého Vojtěcha. Nejzajímavější příbuznou je Alice: vznikla z francouzské Adélaïde přes stažené Aalis, takže dvě na první pohled nesouvisející jména mají společný původ.

Datum 2. září vychází z tradice českého občanského kalendáře a nepojí se u nás s jedním konkrétním světcem. Jinde v Evropě se jméno slaví v jiných termínech, což vysvětluje slovenské 22. prosince i polské 23. listopadu. Prosincové dny bývají spojovány se svatou Adelheid, burgundskou princeznou a císařovnou, manželkou Oty I., která je v církevní tradici nejznámější nositelkou tohoto jména.

V českých zemích mělo jméno dlouho podobu Adléta a patřilo k výbavě šlechtických a panovnických rodů. Teprve v 19. století, v době obrozenecké obliby jmen s jemným zvukem, se prosadila dnešní Adéla. Ve 20. století prošla vlnami přízně: ustupovala, pak se vracela a od konce století patří mezi jména, která se rodičům nikdy úplně neztratila z dohledu.

Adéla dnes působí tradičně a moderně zároveň. Je dost stará, aby zněla důvěryhodně, a dost hravá, aby se hodila k malé holčičce i k dospělé ženě. Rodiče ji volí často proto, že se dobře skloňuje, nenese těžkou příponu a má přirozenou zdrobnělinu Adélka, kterou není nutné vymýšlet.

V českém povědomí jméno posílil i film Adéla ještě nevečeřela, díky němuž zní domácky a s nadsázkou. Dobře se snáší s krátkými i delšími příjmeními a v cizině nedělá potíže, protože Adele nebo Adela zná téměř každý jazyk.